Testování kyseliny sebakové se primárně provádí za účelem posouzení čistoty a složení suroviny a ověření její vhodnosti pro následné výrobní procesy. Mezi běžné testovací parametry patří vzhled, čistota, číslo kyselosti, obsah vlhkosti, bod tání a úrovně příslušných nečistot. Mezi nimi je čistota klíčovým ukazatelem kvality. Protože kyselina sebaková je dikarboxylová kyselina, lze její karboxylové skupiny analyzovat titrací; standardní alkalický roztok neutralizuje karboxylové skupiny ve vzorku, což umožňuje vypočítat číslo kyselosti na základě objemu spotřebovaného titračního činidla spolu s dalšími analytickými metodami pro hodnocení kvality produktu.
V laboratoři je acidobazická titrace standardní metodou pro stanovení čísla kyselosti. Přesně odvážený vzorek kyseliny sebakové se rozpustí ve vhodném rozpouštědle, přidá se vhodný indikátor a roztok se titruje standardním roztokem hydroxidu draselného (nebo jiné zásady) o známé koncentraci. Po dosažení specifikovaného koncového bodu se zaznamená objem spotřebovaného standardního roztoku a pomocí hmotnosti vzorku a koncentrace titračního činidla se vypočte hodnota kyselosti. I když je tato metoda relativně jednoduchá a vhodná pro rutinní kontrolu kvality během výroby, je třeba při skutečném testování dbát na to, aby bylo zajištěno úplné rozpuštění vzorku a přesné stanovení koncového bodu titrace, aby se minimalizovaly chyby měření.
Kromě stanovení čísla kyselosti lze k analýze čistoty a obsahu organických nečistot kyseliny sebakové použít chromatografické metody. Plynová chromatografie (GC) nebo vysokoúčinná kapalinová chromatografie (HPLC) odděluje kyselinu sebakovou a její nečistoty na základě jejich retenčního chování v chromatografické koloně, což umožňuje analýzu složení vzorku prostřednictvím dat, jako je plocha píku. Pro jakosti kyseliny sebakové vyžadující vysokou čistotu poskytuje chromatografická analýza jasnější obraz o úrovních hlavní složky oproti nečistotám. Na základě vlastností vzorku by měly být zvoleny vhodné chromatografické podmínky a pro kvalitativní a kvantitativní analýzu by měly být použity odpovídající referenční standardy.
Stanovení bodu tání a spektroskopická analýza jsou také běžně používané doplňkové metody pro hodnocení kvality kyseliny sebakové. Kyselina sebeková má relativně dobře definovaný rozsah bodu tání; měření bodu tání pomáhá detekovat přítomnost významných nečistot. Mezitím může infračervená (IR) spektroskopie potvrdit chemickou strukturu identifikací charakteristických absorpčních píku spojených s funkčními skupinami, jako jsou karboxylové a methylenové skupiny. U vzorků vyžadujících komplexní kontrolu kvality lze kombinovat metody jako titrace, chromatografii, stanovení bodu tání a infračervenou spektroskopii k hodnocení čistoty a struktury kyseliny sebakové z různých hledisek, čímž se zajistí, že surovina splňuje požadavky na výrobu polyesterů, polyuretanů a dalších polymerních materiálů.